Dvorní kaple rezidence Residenz – vysvětlení

Postavena pro Maxmiliána I.

Rezidence Residenz sloužila jako sídlo vlády a rezidence bavorských vévodů, kurfiřtů a králů v letech 1508 až 1918. Vyrůstala ze zámku založeného v roce 1385 na severovýchodním okraji středověkého města, známého jako Neuveste. Maxmilián I., který vládl od roku 1598 a v roce 1623 se stal kurfiřtem, palác opět rozšířil a nechal v letech 1601 až 1603 postavit novou dvoupatrovou dvorní kapli. Nahradila starší pobožnostní místnosti v Neuveste. Kaple je tedy ve srovnání s palácem, jehož části pocházejí ze 14. století, mladou místností.

Přečtěte si dále: Hudební sály mnichovské Rezidence

Dvě podlaží pro dvě publika

Kaple byla uspořádána podle hodnosti. Členové dvora se shromažďovali v přízemí, zatímco vládnoucí rodina sledovala každodenní mši z galerie, kam se pohodlně dostala ze svých apartmánů. Dnes je návštěvníkům muzea přístupná pouze galerie, tedy patro, které používala vládnoucí rodina. V roce 1630 byl přidán chór. Při pohledu z galerie se sál jeví jako vysoká obdélníková místnost osvětlená obloukovými okny, s oltářem na vzdáleném konci a lavicemi pod ním. Koncert vás přenese do stejného prostoru, i když rezervační stránka neuvádí, ve kterém patře jsou místa k sezení.

Zasvěcena Neposkvrněnému početí

Kaple je zasvěcena Panně Marii Neposkvrněného početí. Podle oficiálního popisu paláce byl výběr pravděpodobně Maximiliánův, protože již dříve přijal Pannu Marii za patronku dynastie Wittelsbachů a Bavorska. Stejná zbožnost se projevuje i na vnější fasádě Rezidence: její západní průčelí na Residenzstraße zdobí v nice mezi portály socha Panny Marie jako patronky Bavorska a portály střeží lvi. Zasvěcení kaple je tedy součástí širšího poselství, které vyjadřuje celé průčelí paláce.

Oltáře

Velký ústřední obraz hlavního oltáře pochází od dvorního malíře Hanse Werla, vytvořený kolem roku 1600. Zobrazuje Pannu Marii na trůně ve slávě pod Nejsvětější Trojicí. V polovině 18. století vytvořili dva mistři jihoněmeckého rokoka, Johann Baptist a Franz Zimmermann, dva boční oltáře vedle chóru. Sál tak spojuje dvě období: pozdní renesanci a rané baroko hlavního oltáře a rokoko bočních oltářů. Pozlacený rám hlavního oltáře je nejzářivějším prvkem místnosti a tím, na co se fotografie kaple soustředí.

Štuk

Omítková výzdoba pokrývá stěny i klenbu a je to první věc, které si většina návštěvníků všimne. Podle německého článku na Wikipedii o Rezidenci byla kaple vysvěcena v roce 1603, její bohatá štuková výzdoba byla na klenbě dokončena v roce 1614 a štuk chóru byl po roce 1630 sladěn se starší prací. Reliéfní panely nesou erby, anděly a rostlinné motivy a žebra člení klenbu na pole. Bílá barva je součástí efektu, protože díky ní vyniká pozlacený oltář jako jediný teplý tón v jinak bledém prostoru.

Palác znovu postavený

Druhá světová válka byla pro Rezidenci katastrofou. V březnu a dubnu 1944 byla velká část horního podlaží a četné klenuté místnosti v přízemí vypleněny, ačkoli většina movitého inventáře byla předem odvezena. Správa paláce zřídila v květnu 1945 stavební úřad a rekonstrukce trvala několik desetiletí. Muzeum Rezidence bylo otevřeno v roce 1920 a další části byly postupně zpřístupněny v letech 1958 až 1985. Oficiální zdroje paláce neuvádějí, jak válku přečkala samotná kaple, a proto tento průvodce rovněž mlčí a popisuje pouze sál v jeho dnešní podobě.